Původně nížinný černostrakatý skot pocházející z Holandska a severozápadního Německa, kde byl vyšlechtěn směrem k mléčné užitkovosti, byl od 17. století vyvážen na severoamerický kontinent. První dovoz uskutečnili roku 1621 holandští kolonisté, ale za počátek chovu černostrakatého skotu v Americe považujeme až rok 1852, kdy Winthrop W. Chenery z Belmontu koupil první krávu tohoto plemene, následovala koupě býčka a po té i dalších kusů zvířat.

Dovozy pokračovaly až do roku 1885, kdy byl zakázán dovoz kvůli obavám z možných nákaz z Evropy. Do tohoto dne bylo jen z Holandska nakoupeno 7 757 registrovaných plemenných krav a 750 býků. Další dovozy byly organizovány převážně ze severního Holštýnska (Německo). V Americe potom docházelo k určité diferenci mezi dovozci a chovateli, neboť jedni nazývali svůj černostrakatý skot fríský (friesians), druzí potom holštýnským (holsteins). Už v roce 1871 bylo založeno první sdružení chovatelů, které skot nazývalo holštýnským. V tu dobu bylo ale také založeno sdružení chovatelů fríského skotu. Do Kanady se tento skot dostal z USA, ale také přímým dovozem z Evropy, který byl omezen až v roce 1905. V roce 1885 vznikl chovatelský spolek pod názvem ,,Holstein-friesian association of America? Holštýnsko-fríské plemeno vzniklo, záměrnou selekcí z evropského černostrakatého nížinného skotu, který byl do Ameriky dovážen ve větším rozsahu v 19. století především z Holandska, východního Fríska, Oldenburku, Šlesvicko-Holštýnska.

Následný vývoj ve šlechtění černostrakatého skotu v Severní Americe lze popsat jako intenzivní selekci výhradně na mléčnou užitkovost spojenou s velkým tělesným rámcem. Souběžně byla v Evropě šlechtěna kontinentální populace na kombinovanou užitkovost při zachování menšího tělesného rámce v porovnání s americkou populací. Důvod šlechtění černostrakatého skotu v Americe právě na jednostrannou mléčnou užitkovost se jeví v tamní vysoké spotřebě masa spojené s jeho produkcí specializovanými plemeny, přičemž k tomu přispívaly i velké rozlohy extenzivních pastvin, dobře využitelných právě těmito plemeny. Plemenný standard byl v roce 1987 podle Špačka a kol. dán u dojnic tělesně dospělých požadovanou výškou v kohoutku 142 cm a živou hmotností 680 kg. Pokrok ve šlechtění může být patrný i ve vývoji těchto ukazatelů, kdy v současnosti je u tohoto plemene s velkým tělesným rámcem udávána kohoutková výška u prvotelek 141 - 145 cm při živé hmotnosti 560 - 580 kg a u dospělých krav v rozmezí 149 a 153 cm při živé hmotnosti 650 - 680 kg Další požadavky jsou kladeny na minimální ?funkční? osvalení, plošší hrudník, ostrý kohoutek, výrazné kyčle, suché a konstitučně pevné končetiny. Vemeno má mít širokou a dlouhou základnu, plochý přechod na pupeční stěnu a vzadu má být vysoko upnuté. Barva má být černobíle strakatá, přičemž se vyskytují jedinci téměř bílí či téměř černí. Hlava má mít vždy černé odznaky. V rámci černostrakaté populace se vyštěpuje určitý počet jedinců zbarvených červenostrakatě. Tato zvířata jsou recesivní homozygoti a jejich výskyt je asi tříprocentní. Tito tzv. RED holštýni se v Americe v minulosti zapisovali do samostatné plemenné knihy a od roku 1972 je vedena opět jediná plemenná kniha.

Novodobá historie černostrakatého skotu u nás začíná v 60. letech, kdy se realizovaly dovozy převážně z Dánska, Holandska, SRN a v malé míře i z Kanady. Celkem bylo dovezeno asi 30-40 tisíc kusů převážně vysokobřezích jalovic. Následně byly během 60. let velmi silně omezeny další dovozy a přikročilo se k převodnému křížení s býky tohoto plemene. Nová domácí populace černostrakatého plemene byla v ČR legislativně uznána vyhláškou Ministerstva zemědělství v roce 1983.

K opětovnému dovozu černostrakatého skotu poznamenám, že se v 60. letech v Evropě ve všech chovatelsky vyspělých zemích začali používat špičkoví býci z USA a Kanady a byla tak zahájena ?holštýnizace?, která v současnosti pokračuje. Původní kontinentální typ nížinného evropského skotu s kombinovanou užitkovostí byl zcela nahrazen skotem holštýnským. Změnou užitkového typu se značně zvýšila produkce mléka, zvětšil se tělesný rámec a zlepšily se i tvarové vlastnosti vemene.

Holštýnské plemeno je jako nejrozšířenější kulturní plemeno skotu na světě chováno v mnoha zemích všech kontinentů (kromě Antarktidy).